Kam zmizel zlatý poklad republiky?

Kniha Stanislava Motla, jejíž součástí je bohatý obrazový materiál, včetně desítek autentických dokumentů, formou dynamické reportáže popisuje dramatické pátrání po osudech zlatého československého pokladu v nejrůznějších archivech u nás i v zahraničí.

Popisuje také mnohá zajímavá setkání s pamětníky a zveřejňuje utajované zápisy z vleklých a dramatických jednání o navrácení československého měnového zlata, jež bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí USA a Velké Británii „daň za osvobození“, do níž spadaly mimo jiné uniformy a výzbroj nejenom živých, ale i padlých vojáků, včetně bomb, které naši letci shodili na Německo.

Dramatické pátrání po osudech zlatého československého pokladu v nejrůznějších archivech u nás i v zahraničí je doplněno bohatým obrazovým materiálem (včetně desítek autentických dokumentů).

Příběh začíná v roce 1982, kdy na starém ruzyňském letišti usedly tři letouny TU104. Na palubě měly přes 18 tun československého měnového zlata, přivezeného z Velké Británie. Zhruba 10 tun z tohoto množství bylo ve vzácných historických mincích. Celá tato operace byla tajná, veřejnost nesměla znát pravou podstatu toho, co tomu všemu předcházelo. Tajemství provází tuto operaci dodnes. Česká veřejnost není prý údajně ještě zralá na to, aby celou transakci pochopila. Přesto se autorovi podařilo získat, zejména v zahraničí, unikátní archivní materiály.

Nejcennějšími jsou podrobné zápisy z mezivládních jednání mezi Československem a Velkou Británií, které podle tvrzení archivářů na ministerstvu zahraničí podléhají dosud režimu utajení. V roce 1998, opět tajně a ve vší tichosti, naše vláda a tehdejší vedení ČNB pod vedením guvernéra Tošovského vyměnila drtivou většinu našeho zlatého pokladu, na který se skládaly celé generace, za německé dluhopisy! Zlato, které bylo symbolem českého bohatství zmizelo. Bankéři prodali také část zlatých mincí, jakými byly třeba svatováclavské tolary, jejichž cenu dnes nelze ani vyčíslit. Vládnoucí politickou reprezentaci to zřejmě nezajímá, nebo o tom ani neví. Při tom zjištění, že část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla.

Kniha plná faktů je věrohodná, a je z ní cítit opravdový zájem o tajemství československého zlatého peněžního pokladu. Začíná tím, jak po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal. Bylo to obdobným způsobem, jako v případě Národního divadla, tedy lidovou sbírkou. Zlatému pokladu republiky za 2. světové války je věnováno několik kapitol, z nichž stěžejními částmi je převod jedné části zlatého pokladu do nacistické banky a druhé přes švýcarské banky do Anglie. Zmiňuje se i o zlatu, které bylo zabaveno Židům za okupace. Zapomenuto není ani na zlatý poklad samostatného Slovenského státu z doby, kdy se od nás Slováci odtrhli za německé okupace. V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata.

14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji. Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to se již nemluví o ztraceném zlatě z Brněnské Zbrojovky a plzeňské Škodovky. Po roce 1945 v analýze dr. Chmela bylo konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun.

Důležitým poznatkem, je fakt, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali, (a asi už nikdy nedostaneme), ač válečné reparace jsou nepromlčitelné. Jak nás měli západní spojenci rádi, ukazuje i ten fakt, že všechny finanční nároky, které měla Velká Británie k Polsku, byly odpuštěny a smazány již v r. 1956. A v knize je zmíněno nalezení části našeho pokladu v dolech v Rakousku, kam Němci všechny cennosti ukryli. Zajímavé jsou údaje o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. února 1982. Je zarážející, že do dnešního dne se neodtajnily některé dokumenty, které se zlatého pokladu republiky týkají. V době rozdělení Československa bylo v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata.

Autorovi knihy, v době zajišťování podkladů, řekl jeden z pracovníků Státní banky České republiky na otázku, co je s českým zlatým pokladem? „Vy to nevíte? Co pak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to se stalo v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem! Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata, a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem České národní banky Josef Tošovský. V knize jsou jmenováni všichni rozhodující členové bankovní rady. Uvedena je i zajímavá tabulka s údaji o tom jaké zlaté rezervy v tunách měli v roce 2000 některé státy.

Audionahrávka – určitě si poslechněte a popřípadě knihu zakupte. Mohu doporučit.