Mnichov 1938 znamenal zradu Československa ze strany západních spojenců

Zástupci ČSR nebyli k jednání přizváni.

Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, tzv. appeasementu.

Příčiny Mnichovské dohody

Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci v Německu, bylo Československo ve vážném nebezpečí stran německé expanze, která měla své motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ), strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha). Tomuto nebezpečí se Československo snažilo čelit jak budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění, tak i posilováním spojeneckých svazků nově i se Sovětským svazem.

Francie a SSSR, hlavní spojenci Československa, neměli zájem o další krvavý konflikt s Německem. Podstatnou slabinou byla neurčitá formulace Spojenecké smlouvy s Francií navržena československou diplomacií, vázaní pomoci SSSR na kroky Francie a nedostatečné kroky československé diplomacie u dalších velmocí, které by zaručovaly neměnnou podobu východních hranic Německa.

Německé nároky vůči Československu pak byly před světovou veřejností vysvětlovány jako částečná náprava Versailleského systému, který nastavil Německu příliš tvrdé podmínky po první světové válce, a také naplnění přirozeného práva na sebeurčení pro etnické Němce v Československu. Důsledkem toho všeho bylo, že velmoci, na jejichž pomoc při obraně proti německé agresi československá vláda nejvíce spoléhala, měly snahu se s nacisty dohodnout a předejít tak scénáři, který vedl k první světová válce a to i za cenu obětování Československa.

Československo a jeho mezinárodní smlouvy

Československo se v článku 86 Versailleské smlouvy zavázalo přijmout v budoucnosti případná opatření, která by vítězné mocnosti udělaly k ochraně menšin na československém území. Československo-sovětská smlouva z roku 1935 byla jedinou mezinárodní smlouvou vymezující vzájemnou vojenskou pomoc v případě útoku Německa. Sovětský svaz byl sice smluvně zavázán bránit Československo, ale jen pokud se do konfliktu zapojí Francie.

Československo mělo od roku 1924 podepsanou spojeneckou smlouvu s Francií, kde se smluvní strany zavázaly, že v případě ohrožení společných zájmů se shodnou na opatřeních, jež je měla chránit. Text ovšem postrádal ustanovení o vzájemné vojenské pomoci.

Sled událostí

Od října 1937 docházelo ke zhoršování vztahů v pohraničí mezi německou národnostní menšinou a neněmeckým obyvatelstvem. Důvodem byly různé provokace hlavně ze strany členů Sudetoněmecké strany Konráda Henleina.

• 19. září navrhly oficiálně vlády Anglie a Francie československé vládě, aby hrozící ozbrojený konflikt mezi národnostními skupinami v ČSR řešila postoupením pohraniční oblasti s více než 50 % německého obyvatelstva Německu. Československá vláda však tento požadavek odmítla.
• 20. září zaslalo vedení SSSR E. Benešovi telegram, v němž Stalin a další sovětští činitelé potvrzovali, že jsou připraveni Československu pomoci, pokud se pomoci zúčastní i Francie, dle uzavřených smluv mezi SSSR a ČSR.
• 21. září vyslanci Velké Británie a Francie předložili Československu ultimativní požadavky, na což vláda přistoupila. Toto rozhodnutí však vyvolalo v Československu demonstrace, které požadovaly, aby byl svolán parlament a aby byla ustavena vláda skutečné obrany státu. Téhož dne vystoupil na obranu Československa ve Společnosti národů sovětský ministr zahraničí Maxim Litvinov, který podrobil nátlak na ČSR velké kritice.
• 22. září se uskutečnila generální stávka, jejímž výsledkem byl pád Hodžovy vlády a nastolení úřednické vlády vedené generálem Janem Syrovým. Ve dnech 22. a 23. září probíhala jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem. Henleinovcům se daří obsadit celý Varnsdorf a zbytek Šluknovského výběžku.
• 24. září probíhá mobilizace podle nástupového plánu VII, který se mění na válečný plán. V Bruntále před půlnocí začíná velká přestřelka mezi čs. ozbrojenými složkami a SdFK. Francie vyhlašuje částečnou mobilizaci své armády.
• 25. září britský velvyslanec předává čs. vládě text Hitlerova memoranda z Godesbergu, a ta jej následně odmítá. Francie oznamuje, že v případě německého útoku přijde Československu na pomoc.
• 27. září Hitler zasílá britskému ministerskému předsedovi Chamberlainovi ultimativní dopis, ve kterém se opět domáhá svých požadavků, jejichž splnění žádá do 14:00 následujícího dne. V opačném případě hrozí anšlusem Československa. Nadále pokračuje československá mobilizace, stejně jako ozbrojené střety v čs. pohraničí.
• 28. září Neville Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že „vše podstatné může být řešeno bez války a bez odkladu.“ Zároveň požádal B. Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodním jednání o německých požadavcích. Na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, která se uskutečnila o den později v Mnichově.
• 29. září jsou zahájena jednání v Mnichově.
• 30. září brzy po půlnoci byla dohoda podepsána a předána vyslanci Mastnému, aby ji doručil do Prahy. Toho dne dopoledne zasedla na mimořádném zasedání československá vláda a po pouhých patnácti minutách jednání rozhodla (bez hlasování), že dohodu přijímá. Brzy poté podepsal generál Krejčí rozkaz potvrzující vydání území a již následující den započalo obsazování pohraničí Německem.
• 4. října tzv. Vláda obrany republiky Jana Syrového rezignuje.
• 5. října 1938 prezident Edvard Beneš rezignuje na svou funkci.

Obsazená území

Přestože se německá armáda připravovala na vojenský vpád do Československa, možnost mírového obsazení pohraničí vyžadovala jiné uspořádání vojsk, a tak zábor Sudet provázely rozsáhlé manévry motorizovaných jednotek. Přesto však první oddíly překročily bývalou hranici hned 1. října ve 14 hodin. Mezi nimi a československou armádou byl udržován odstup dvou kilometrů, aby se předešlo incidentům.

Hned následující den pak vstoupila na Těšínsko polská vojska. Již 3. října podnikl Adolf Hitler cestu po některých nově obsazených městech. Do 10. října pak byla obsazena všechna území, jak předpokládala mnichovská dohoda. Zpočátku byla obsazená území pod vojenskou správou a 20. října byla předána do správy nově jmenovanému říšskému komisaři pro sudetoněmecké oblasti Konrádu Henleinovi.

Historické důsledky

Obsazením pohraničí Německem došlo k faktickému zániku tehdejšího Československa, což umožnilo pozdější vznik Protektorátu Čechy a Morava. Do svých původních hranic se ČSR vrátila až po skončení 2. světové války v roce 1945. Zklamání obyvatel Československa ze zrady západních spojenců, kteří přes spojenecké závazky vydali bez skrupulí zemi Hitlerovi, posílilo po válce vliv komunistů na dění v zemi a umožnilo pozdější komunistický převrat v únoru 1948.

https://youtu.be/NUJOUglN2RI?t=7