Vlasovci, resp. tzv. Ruská osvobozenecká armáda (ROA), byla v době druhé světové války organizace několika vojenských jednotek ruských zajatců, kteří se rozhodli na straně nacistického Německa bojovat proti Rudé armádě.
Vznik Vlasovců
Počátky vzniku ROA lze klást do roku 1942, kdy bylo ustanoveno v Berlíně zvláštní středisko, které se zabývalo získáváním ruských válečných zajatců. Téhož roku byl zajat sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov, který se postupně stával ústřední postavou těch, kteří nenáviděli komunistický režim v SSSR a chtěli proti němu bojovat. Ten během roku 1943 získával své další spolupracovníky a snažil se ve spolupráci s německými činiteli vytvořit ruské bojové jednotky. První vojenské útvary se začaly vytvářet na podzim 1944, když byla ve výcvikovém táboře Münsingen vytvořena 1. divize ROA, která se skládala zejména z různých dobrovolnických útvarů, které byly staženy z fronty. Těmto vojskům velel plk. Sergej Kuzmič Buňačenko. Od počátku roku 1945 vznikala ve výcvikovém táboře Hauberg druhá divize, která se skládala převážně z vojáků přímo ze zajateckých táborů. Samostatným útvarem ROA byla letecká jednotka, která byla vyzbrojena 33 německými vojenskými letadly.
Nasazení po boku nacistů
V létě 1944 vznikla 29. granátnická divize SS (1. ruská), která se pod vedením Bronislava Kaminského zapojila po boku Němců do potlačení Varšavského povstání. Divize byla poté rozpuštěna a její mužstvo bylo včleněno do Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasova. 2. března 1945 dostal velitel 1. divize Buňačenko rozkaz od Němců na přesun do bojového prostoru. První bojové vystoupení se odehrálo 14. března v prostoru soutoku Odry a Nisy u Erlenhofu, kde se vojáci ROA neúspěšně pokoušeli zlikvidovat sovětské předmostí na Odře. Jednotky ROA ale přesto postupně pronikly do Čech, kde se počítalo se s jejich využitím při obraně Brna. Velitel skupiny armád Střed Ferdinand Schörner nechal vyzbrojit ROA kanóny a tankovými stíhači. V této době však již generál Vlasov tajně navazoval kontakty se západními zpravodajskými službami. Jeho přáním zejména bylo, aby byla ROA uchována pro případnou válku proti SSSR, která dle přání vlasovců měla nastat po kapitulaci německé armády.
Účast na Pražském povstání
Vlasovci se na konci války, kdy již byla jasná brzká prohra nacistického Německa, snažili postavit opět proti německým nacistům, aby unikli trestu za kolaboraci s Němci. 5. května se začaly přesunovat jednotky ROA ze Suchomast do Prahy, kam dorazily v brzkých ranních hodinách o den později. Vlasovcům se podařilo obsadit některá předměstí a oblasti v Praze pod velením Sergeje Buňačenka. Zde vedli boje proti německým vojskům, ale zároveň docházelo k vyjednávání, jak s představiteli České národní rady a českého odboje, tak s americkými vojenskými činovníky. Nebylo totiž jasné, jestli Prahu obsadí americká vojska, ani jak se Američané zachovají vůči ROA. S vývojem událostí bylo zřejmé, že Praha patří do sféry vlivu SSSR a od ROA se začaly distancovat i české orgány. ČNR se 7. května rozhodla odmítnout další pomoc od ROA, a tak vlasovci 8. května v ranních hodinách museli Prahu opustit a zamířit k americkým vojskům, aby unikli hněvu rudoarmějců, kteří dorazili pod vedením maršála Koněva do Prahy o den později. Jedna ze skupin, která však před Rudou armádou nestačila utéci, byla postřílena ruskými vojáky v Praze-Jinonicích.
Zničení Vlasovců
Po opuštění Prahy směřovaly jednotky 1. divize ROA opět do Suchomast a poté pokračovaly dále na jih do oblastí obsazených Američany. Některé vojenské oddíly vlasovců však byly obklíčeny ještě v sovětské zóně, jiné dospěly do zóny americké, kde se počátkem května 1945 nacházelo i jižní uskupení ROA. I tyto zrádce včetně generála Vlasova Američané předali Sovětům. Popravy vojáků ROA probíhaly již krátce po jejich zatčení na území Československa. Mnoho vojáků bylo odehnáno na Olšanské hřbitovy, tam zastřeleno a naházeno do dvou jam. Další příslušníci ROA byli popraveni v Sovětském svazu. Vlasov, Buňačenko, Žilenkov a další velitelé ROA byli souzeni a 1. srpna 1946 v Moskvě oběšeni, běžní vojáci ROA byli většinou odsouzeni k těžkým žalářům a nuceným pracím v gulagu.
